Picture

Zdravím, jmenuji se Emil Cieslar.

Jsem programátor se zaměřením na frontend pomocí AngularJS. Backend mi také není cizí, na něj používám Nette (občas NodeJS). Stále se učím nové věci, které rád sdílím s ostatními. Žiji svým vlastním tempem ve společnosti Webkreativ, s.r.o., která má stejné zaměření jako já.

Více o mne →

 (Emil & Web)

Mýtus opravdového JavaScriptového vývojáře

Výtah z přednášky na téma `The myth of the “Real JavaScript Developer”`

  • Ze života
  • Programování

Pár dnů po zveřejnění překladu článku Nejlepší vývojáři mohou mít kromě programování i normalní život jsem shlédl následující video a rozhodl jsem se v češtině sdílet několik důležitých poznatků, které autorka videa prezentuje. Proč zmiňuji toto video v souvislosti s předchozím článkem? To si přečtete právě v tomto článku.

V dnešní době máme pocit, že opravdový vývojář je nedosažitelná laťka pro mnoho z nás. Je to imaginární představa jezdce na jednorožci, který ovládá úplně všechno. Ve skutečnosti ale to je právě naopak. Nemusíme být dokonalí ve všem. Webové spektrum je neuvěřitelně komplexní a rozumět všem aspektům tohoto spektra je nadlidský úkol. Není ani dobré umět všechno, protože nakonec nebudete umět nic pořádně. Autorka videa sdílí několik kritických bodů, na které by se měl opravdový vývojář zaměřit a já bych je zde rád také nasdílel.

Co byste měli dělat jako opravdový vývojář?

  1. Používejte nové nástroje pouze pokud řeší nějaký problém (ne proto, že jsou nové)

    Spousta vývojářů rádo šahá po nových nástrojích jako např. po Gruntu přišel Gulp a po Gulpu přišel Webpack. Proč bychom měli používat Webpack jenom proto, že je populárnější? Pokud nám stále dobře funguje Gulp, nikdo by nás neměl kritizovat za to, že ho používáme. Ve chvíli, kdy ale narazíme na jeho limitace a zjistíme, že Webpack řeší daný problém lépe, měli bychom šáhnout po Webpacku.

  2. Příjměte fakt, že jsou věci, které nevíte = Využívejte své prostředky moudře

    V dnešní době si můžete za několik sekund najít syntaxi na Googlu nebo dokumentaci k jednotlivým funkcím. Pokud se budeme za každou cenu snažit zapamatovat všechno, promrháme tím čas a zdroje, který bychom mohli ztrávit pamatováním si mnohem důležitějších věcí. Pohovory, kde tazatel lpí na tom, že si tázaný všechno pamatuje neukazují na to, že je vývojář dobrý. Mnohem lepší vývojář je ten, který se přizná, že neví a snaží se spolupracovat, aby našel řešení. Nebojte se zeptat a hlavně nebojte se zeptat svých kolegů, naučí vás to mnohem více než googlování nebo hledání odpovědí na stackoverflow. Nebojte se ukázat, že něco nevíte – předstírat, že něčemu rozumíte vás nikdy nikam neposune. Je lepší být idiotem na minutu než celý život. Dokonce známí vývojáři jako Dan Abramov se ptá s hashtagem #juniordevforlife (Junior vývojář celý život), protože jsou věci, které prostě neví a nestydí se za to.

  3. Naučte se z vlastních chyb a buďte dobří v hledání těchto chyb

    Bojíme se napsat kód, protože nebude perfektní. Byli jsme učeni – dvakrát měř, jednou řež – programování je ale velmi měkké médium, můžeme napsat několikrát něco špatně a pak teprve pochopíme, jak to napsat správně. Nepracujeme s fyzickými médii, kdy jednou něco uřízneme a už to nelze vrátit zpět. I Thomas Edison vytvořil přes 10 tisíc prototypů žárovek než přišel na tu správnou a řekl, že neselhal, pouze našel 10 tisíc způsobů, které nefungují.

  4. Ukažte svou práci online a vzájemně se podporujte

    Bojíme se ukázat nedokončenou práci, protože schytáme kritiku. Nakonec ale neukážeme vůbec nic. Nebojte se ukázat kód, který není perfektní, kritika vám pomůže se posunout dále. Samozřejmě, že se okamžitě najde člověk, který bude vypichovat, co je na kódu špatně (a z velké části jsou to pouze osobní preference). Mělo by to být ale přesně naopak – každý kdo je dostatečně odvážný dát svoji práci online by měl být pochválen. Proto se navzájem podporujme a užívejme si ten úspěch, který jsme svou prací dokázali.

  5. Přemýšlejte mimo prohlížeč (nemusíte pracovat pořád)

    Nemusíte programovat celý den, každý den v týdnu. Nemusíte blogovat a přispívat do open-source projektů dlouhé hodiny po práci. Spousta lidí si myslí, že je nikdo do práce nepříjme pokud tyto věci nedělají. Autorka videa dává krásný příklad programátorky, která se chtěla vykašlat na svoji práci programátora, protože kdysi pracovala se dřevem a teď když programuje, tak ji to chybí. Brala to totiž jako buď a nebo. Buď bude programátor nebo bude pracovat se dřevem. Proč bychom měli ale volit mezi programováním a našimi koníčky nebo jinou prací? Nemusíme programovat celý den, naopak, pokud děláme jiné věci, přispívá to naší kreativitě a vidíme věci jiným pohledem. V naší brandži lidé pracují na produktech, které ovlivňují životy milionů lidí. Jak ale tito lidé mohou vyvinout produkty, které mají normální lidi pozitivně ovlivnit když jsou tito programátoři zavření ve svých startupových kulturách a nevidí nic jiného než kódování?

Autorka videa dává hezký příklad Nicole Sullivan, která při pohovorech dávala přednost kandidátům, kteří přispívají do open-source projektů. Nyní má ale dítě a změnila svůj přístup, protože si uvědomila, že ne každý má prostor a čas programovat i po práci. Není nic špatného být horlivý programátor a mít to jako koníčka, nespat a stále pracovat pokud vás to baví. NESMÍ to být ale bráno jako norma v naší brandži. Je navíc dokázáno, že po delší době neustálé práce naše produktivita není na 0, ale dokonce negativní.

A proto: Nebojte se být tím, čím jste byli předtím, než jste začali kódovat. Naopak, protifujte z toho a vložte to své já do projektů, na kterých pracujete.

Poznámky překladatele

  • Tento článek je v podstatě výtah z autorčiných slov, ne doslovný překlad.

Komentáře